|
09.05.2006
www.motoraj.cz
Methylový
dýchánek (Jan Sunek)
První květnovou sobotu
se konečně po dlouhé zimní pauze rozjel dragsterový mistrák na plné
obrátky. Prostorné depo na hoškovickém letišti zaplnilo na pět desítek
závodníků se svými týmy a jeho prohlídka tomu kdo se přišel podívat
zabrala pořádnou chvíli. V každé třídě se totiž objevil nový jezdec a nebo
nová motorka a tak se dala tušit zajímavá podívaná. Bezesporu největší
zájem byl o modifikované třídy Super Street Bike, Modi Twin a třídy
speciálů National a Competition Dragster.
Ráno před závodem je vždycky těžké, ale to před tím prvním je vždycky
nějak těžší. Teď zrovna nemám na mysli ty, co přijeli na letiště už v
pátek a se sklenkou lahodného moku utužovali přátelské vztahy a nebo se
jenom připravovali na chladnou noc. Řeč je o těch, kteří se celou zimu
pachtili s novou motorkou a hned po technické přejímce zjistili, že nejede
podle představ a nebo že nejede vůbec. Těžko říct, jestli je lepší na to
přijít ještě před kvalifikacemi jako Hanka Hlaváčová, která zaměstnala
svého tátu-mechanika přes celé dvě kvalifikace a stačili při tom rozebrat
motor, opravit převodovku a pak to samé, ale kvůli zapalování a nebo jako
Pavel Bajer, který se s celou parádou postavil na start a dvakrát
výmluvným švihnutím ruky pod krkem startmaršálovi naznačoval, že má
problém a že odstupuje z rozjížďky. A to ani nemluvím o těch, kteří na
trať vyrazili a do cíle sotva dokodrcali a nebo nedorazili vůbec. Všichni
měli jedno společné – nedostatek času. Na absolvování minimálně jedné
kvalifikační jízdy jim totiž zbývalo jen pár hodin a to doslova.
Stalo se už tradicí, že jako první se na start postavila třída Street
10,5. Ta číslice u označení není žádnou šifrou povoleného objemu motoru a
nebo věku závodníka, ale je to limitní hodnota dosaženého času, který se
nesmí překročit. Už vidím, jak si někdo klepe na hlavu se slovy: „… a to
mám u sprintů jako brzdit, nebo co?!?“. Můžu s čistým svědomím říct, že
10,5 sec. už je na sériovku velmi slušný čas a hlavně ten, kdo myslí na
pokoření této hranice už musí sáhnout k úpravám a pro něho jsou tu potom
modifikované třídy Super Street Bike a nebo Modi Twin. Výkony v této třídě
začínají být velmi vyrovnané a díky tomu i divácky atraktivní. Všech osm
kvalifikovaných se vešlo do jedné vteřiny v čele s Ondřejem Klymčiwem,
který by určitě vyhrál i jízdu pravidelnosti. Jeho časy se lišily v
setinách sekundy. Role favorita mu vydržela až do finále, kde se musel
sklonit před vynikající jízdou Pavla Kubery na Kawasaki ZX9R. Jediná dáma,
Eva Dvořáková, většinou ji budete znát z diskuzí na webu jako Evik GSXR,
se při své premiéře nekvalifikovala, ale za čas 13,33 sec. zajetý na
postarší Suzuki GSX750R se stydět rozhodně nemusí.
Alternativou desetapůlek pro příznivce dvou hrnků, libého zvuku,
brutálního krouťáku od volnoběhu a příjemných vibrací je třída Street Twin
12,0. Na startovní listině figurovalo pět jmen, ale pouze jeden mohl
vystoupit na nejvyšší stupínek. Po ranní prohlídce depa jsem měl svého
favorita a po jeho premiéře na závodní trati z toho bylo slušné třetí
místo. Kdyby se však vyhlašovala kategorie „Best sound“ určitě by vyhrál.
Zvuk Harleye Rastislava Zaice byl totiž nezapomenutelný a evokoval
vzpomínku na časy, kdy se po dragstripu prohánělo mnohem víc podobných
strojů. Vítězem Street Twinů se po dramatickém finálovém duelu s Ondřejem
Košnarem stal Lubomír Lán na Suzuki Intruder.
Jakub Janoušek je už řádnou dobu postrachem všech soupeřů v Modi Twinech.
Svého úspěšného Sportstera na letošní rok podrobil takovému tuningu, že
ponechal pouze motor posazený do speciálního rámu, přibyl plyn a
pneumatické řazení. To mělo odrovnat všechny potenciální zájemce o titul
mistra. Ale speciál bohužel zůstal nedokončený v dílně a se sériovým
motocyklem neměl šanci ohrozit bezkonkurenčně jezdícího Tomáše Houšku. Své
TéeLko přes zimu oblékl do nových válečných barev a všem ukázal záda. V
žádné jízdě nenašel přemožitele a zaslouženě vyhrál. Snad mu forma vydrží
do příštích mezinárodních závodů, kdy spolu s maďarskou hordou přijedou i
dva sakramentsky rychlé Modi Twiny.
Po vydařené loňské sezóně se Super Street Biky rozjely ve velkém stylu a
každý s napětím očekával co předvedou. Dost otevřeně se mluvilo o útoku
Honzy Kouby na rekord třídy, který už dva roky s hodnotou 9,011 sec. drží
Radim Švanda. K dispozici měl fungl novou motorku s motorem Kawasaki ZX12R
oblečenou do karbonových kapot se zlověstnými plameny. Ale důvod k oslavám
nebyl, protože bike ještě nebyl v plné kondici a navíc po třetí jízdě
ztratil třetí a čtvrtý válec kompresy a bylo po závodech. Jasně, že jenom
pro Koubitche, protože ostatní se bili hlava nehlava. Výborně si vedl
Miloš Bernátek, který se s atmosférickým motorem (bez turba, plynu nebo
kompresoru) dostal až do finále, ve kterém se o zlato připravil jenom
svojí chybou. Tolik pospíchal do cíle, že si předčasným startem rozsvítil
červené světlo, stopku ke zlatu. Triumfoval Luděk Přibyl, který osedlal
mistrovskou „Vosu“ po Koubitchovi a všechny pochybnosti, že by chtěl hrát
jenom druhé housle. O tuto pozici určitě nestál ani Pavel Snítilý se svou
lehkonohou novinkou s motorem Yamaha R1, stejně tak i Tomáš Houška s
přestavěnou Suzuki GSXR. Obě motorky neměly za sebou bojový křest ohněm a
jsou teprve na začátku ladění, ale pak se těšte soupeřové.
Suverénní Hanka Hlaváčová v Junior Dragster své soupeře raketovými starty
neodradila, naopak je vyburcovala k ještě většímu snažení. Anežka
Svobodová se po pauze vrátila na trať a tentokrát už sáhla po klasické
spojce a manuální převodovce. Motorka nejela špatně, ale speciál, který se
teprve chystá na rozdíl od současného biku, prošel řádnou odtučňovací
kůrou a měl by být konkurence schopný. Na Hanku, přestože se potýkala s
technickými problémy, to nestačilo a bylo z toho zase stříbro. Na třetím
místě dojel Kryštof Brokeš, který to také nemá s motorkou jednoduché.
Motor by tak špatný nebyl, ale ta odstředivá spojka není to pravé
ořechové. Kryštof není žádná slečinka, je to kus chlapa, motor točí 16000
ot/min a to potom jdou spojky do háje jedna po druhé.
National Dragstery za svou slávou trošičku pokulhávají. Časy skvělých
výkonů Radima Švandy, Jakuba Stinky nebo třeba Jardy Bičištěho zůstávají
pro současné jezdce v říši snů. Těch okolností je hned několik – věk,
zkušenosti, technika a nebo kombinace všeho, ale po předcházející hubené
sezóně se blýská na lepší časy. Na start se postavily čtyři stroje z toho
dva speciály technicky velmi zdařilé a je to pouze otázka času až začnou
padat časy pod 11 sec. Smůlu měl Karel Hejduk, kterému v rozhodující
chvíli selhalo pneumatické řazení a uvolnil tak místo ve finále Pavlu Beer
Werdanovi. Aby byla dvojice kompletní, doplnil ji Tomáš Čížek po těsném
vítězství nad Radkem Těšínským. Finále už bylo jasnou záležitostí Tomáše
na tmavě modrém speciálu Honda CBR. Ačkoliv start nebyl z
nejvydařenějších, reakce 0,518 sec, už na dvoustech metrech vedl o 0,8
sec. a v cíli byl náskok ještě markantnější a to 1,75 sec.
Postupně se už představilo všechno od streetů, přes twiny až po malé
speciály, ale to nejsilnější a nejrychlejší na dvou kolech co u nás jezdí
teprve čekalo na svou chvíli. Pokaždé nastupují do rozjížděk i do závodu
jako poslední a ani tentokrát tomu nebylo jinak. S přibývajícím časem
vyrážely silnější a silnější stroje, napětí rostlo a když se v
předstartovním prostoru objevil první Competition Dragster všichni s
napětím sledovali co bude. Ten, kdo čekal útok na super časy byl asi
zklamán, ale přesto pětice odvážných předvedla vyrovnané výkony. Mezi
diváky jsem zaslechl něco jako:“Není tady culíčkář, tak to nebude ono“,
ale po tom co jim předvedl Pavel Bajer přehodnotili svoje stanovisko. Na
vysvětlenou, culíčkář neboli Tomáš Sulek jezdil stylem hop a nebo trop.
Prostě za žádné situace neubral plyn a Pavel Bajer při své kvalifikaci
předvedl něco podobného. Na startu vyšlehly z výfuků plameny a stroj se
vyřítil vpřed mírně stahovaný ke straně. Dobrých sto metrů Pavel
balancoval na kraji dráhy, ale neubral. Samozřejmě, že jistým způsobem
musí být postižený každý, kdo si sedne za řidítka něčeho co lze řídit
pouze vykláněním do stran a v motoru se vzpínají stovky koní. Dalším
pacientem, který se předvedl na Drag Dayi byl Marek Richter. Někteří si ho
možná budou pamatovat ještě z šestistovek. Teď se dal dohromady s rodinou
Řehounků a ti ho posadili na osvědčený stroj, ale s novým motorem Black
Bird. Den před závodem se poprvé, zdůrazňuji poprvé, posadil na něco co má
gumu jako bambuli, místo motoru dynamit a předstartovní prostor zaplavila
omamná vůně spáleného methylu. Motor z Hondy přeplňovaný doma dělaným
kompresorem spalující methanol dával pro začátek 260 koní a Marek si s tím
očividně věděl rady. Potvrdil to i suverénním postupem vyřazovacím
pavoukem a vítězstvím ve finále. Na startu byl o chloupek pomalejší, ale
už v polovině trati měl slušný čas 5,63 sec. a v cíli 8,688 sec. s
maximálkou 253 km/h. Přes noc tak ostříleným matadorům vyrostla nová
konkurence a to se ještě letos nepředstavil Martin Řehounek s přeplňovaným
Subaru, Jirka Včelák s Hayabusou a na svou pravou chvíli čeká i Max
Mrázek, který poprvé protáhl svého V-Roda. Po roční pauze opět zaduněly v
Compech dva válce, paráda (Michal Ponca promine :o). Mimochodem obhájce
titulu Mistra ČR Michal „lišák“ Ponca si hned na začátku vybral také svou
dávku smůly. Nová motorka ještě nebyla dokončená a ta původní nechodila
jak byl Michal zvyklý. Mluvil něco o spojce a asi měl pravdu, protože
jindy na startu neomylný měl nyní ze dvou dva starty do červeného světla.
Jediný o kom jsem se ještě nezmínil byl na zelené Kawasaki ZX12R NX
jezdící Otto Knebl. Závod měl rozjetý velice slibně, vždyť po
kvalifikacích byl pár setinek za Márou Richtrem a v prvním kole pavouka
dokonce vyřadil lehce favorizovaného Michala Poncu. Ovšem v semifinále,
jak jinak, se potkal s odvěkým soupeřem Pavlem Bajerem. Oba jezdí na dobré
technice a nejsou to žádní zelenáči, takže sebemenší chybička znamená
konec nadějím. Na semaforu se rozsvítila zelená a oba vyrazili vpřed, ale
hned od startu byl Pavel o pár metrů před Ottou a to zřejmě rozhodlo celou
jízdu. Rozdíl v dosažených časech totiž byl 0,04 sec. Pavel dal do této
jízdy všechno a možná už teď měl v motoru zárodek problému, který ho
odstavil při finálové jízdě.
Závody skončily a závěrečné bilancování bylo ze všech stran pozitivní.
Divákům se představilo početné startovní pole, doprovodný program byl také
zajímavý a pořadatelka Yvona Kneblová si také oddechla, když všechno
proběhlo bez větších problémů. Snad jen nepříliš nápaditý spíkr a kapacita
občerstvovacích stanic by se mohla do budoucna zlepšit, ale jinak není co
vytknout. Nyní nám nezbývá nic jiného než si počkat na mezinárodní závody,
které budou opět v Hoškovicích a doufat, že vás fanoušků přijde ještě víc.
Bude to stát za to!!!! |
